V očích tvých pohled můj
zkoumavě bloudí,
o tvoji pozornost
jak kotě loudím.
Vodopád vlasů tvých
na mou tvář padá,
život je nádherný
když mě máš ráda.
Nechci rána bez tebe, nechci sám usínat.
Myslím stále na tebe a slzy si utírám.
Každý máme osud svůj, kdo ví jestli společný.
Jestli někdy budeš moje, jestli osud dovolí…
Proč nás láska trápí,
když měli bychom pocit štěstí mít.
Moje každodenní přání je
za ruku Tě vzít a společnou cestou jít…
To moje přání změnilo se v sen,
proto usínám vždy s úsměvem…
To moje přání ve hvězdách se píše…
Až budem si souzeni, něco napoví nám tiše…
že hvězda je znamení…
Až jediná bude nám zářit na nebi…
pak naše každodenní přání
se ve skutečnost promění.
Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení,
ty a tvé oči, nad které není,
ty a tvá ústa plná smíchu,
ty a mé tělo toužící po dotyku.
Ty a má hlava co z tebe se točí,
ty a otázka v mých hnědých očích,
ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlaň nikdy nebude v té tvé.
Ty a můj sen, co den za dnem sílí,
já vím, že láska jednou dojde k cíli,
mé slzy už jsou dávno pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč.
Tak odhazuji všechny stesky ven,
vždyť po každé noci zas příjde nový den.