sonkahrabovska

             

   

Měsíc svítí, hvězdy nás hřejou. pod bílou saténovou peřinou.... Kdyby si měl trochu času, prsty zajet do mých vlasů, napnout chtění jako strunu, brát si, dávat ... bez rozumu. Ve svitu nekončících svíček ..Ti šeptám miliony slovíček.. A o čem jsou? To si nech zdát. ..Já - usínám../malá poezie/ Přeji krásný večer Soničko

       

....TOLIK PRAVDY...

Ztratil jsem se ve snu, s myslí plnou smutku, Vzpomínám si na dobré časy, které jsme měli v našem šílenství, zmrzlé slzy s iluzí ohně, celý můj život byl naplněn touhou. Nenechávej mě samotného se zlomeným srdcem lásko copak nevidíš, že jsem tě miloval od samého začátku… Krásný a pohodový sobotný den milá Soničko

Otvírám oči a jsi tu. Krásko. Víš, jak tě miluji můj andílku Chci, abys mě držel, Chci jen na chvíli zastavit čas Zastavit všechny své bolesti a strasti a zůstat s tebou. Hoď všechno za hlavu, zapomeň na minulost. Vím, chce to odvahu, udělat krok, přejít přes ten most, na jehož druhém konci čeká nový svět, odkud nevede cesta zpět /večerní.../ Krásný večer milá Sonička