Jeho ztracená duše je, žije, ale téměř nemluví.
Čeká na ni. Před tím obrazem z dávných dob.
ne není blázen.
Ale věří, že je. Vidí ji všude. Čeká ji stále
s růží v ruce.
Kromě ní nečeká nic.
Nic jiného nemá smysl
A vzduch je těžký
Nepřítomný pohled
On je sám, často s ní mluví
Není blázen, miluje ji, toť vše.
Vidí ji všude,
čeká, stojí vzpřímeně.
Stojí s růží v ruce čeká na svou lásku.
Ne, ne, už nic mu nebrání, Nic jiného nemá smysl. Miluje ji, toť vše.
/ příběh ze života/
Krásný den milá Soničko
Snad jsem Tě našel, tu kterou jsem potkal. Která mi pomohla, když tak marně jsem tě hledal. To vše jsi pro mě ty... všechna tahle slova se vejdou do jedné věty. Miluji Tě
Sedím a píšu ti z lásky vyznání.
Nevnímám okolí, že telefon vyzvání.
Mám napsat text a k němu přidat kus básně?
Napsat do ní, jak s tebou bývá mi krásně?
Jak ti to říct při pohledu do očí?
Když tvoje krása mě pokaždé zaskočí.
Avšak tě nemám-chci být v tvém objetí!
Jak moc tě miluju, to nemáš ponětí.
Jsi děsně krásná i směješ se krásně.
Jsi teď mým důvodem, proč psát bych měl básně.
Teď však už usínám a nechám si zdát.
Jak moc mě miluješ, jak tě mám rád.
... všechna tahle slova se vejdou do jedné věty. Miluji Tě /Večerní poezie/
Krásný sobotní večer Soničko