Když padá na tě svět,
když života tvůj den
skomírá a chřadne,
na poušti jak vadne,
tak seber všechny síly
a s lehkostí víly,
nad všechno se vznes.
Leť přes hory, les.
Tam kde slunce svítí
a kde roste kvítí.
Kde je klid tak veliký,
že cinkají i špendlíky.
Tam od světa si pauzu dej
a jen s ptáky se mu směj.
Měj se ale napozoru,
až navrátíš se zpátky domů,
nikomu nic nesmíš říct,
Máš však také štěstí,
neb, našels ten pravý démant, můžeš zase spát,
svůj sen si nechat zdát!
Pěkné a pokojné odpoledne přeji Romanko