Dneska chci mít svatý klid... Výzkum tím chci podpořit...
Budu na „čas” lenošit... Kdo mě přijde podpořit... Žádná práce - jenom spaní... Potom hoďka - rozjímání...
Sváču - možná do postýlky... Užiji si slastné chvilky... Žádný pošťák - žádné praní... Budu myslet - možná na ní...
Žádné velké starosti... jenom samé radosti... Užívat si volnosti... a k sváče šunku od kosti??? Hezky se mi - v hlavě honí...
Jak se vznáším - nad stády koní... Klimbám - zívám - rozjímám... A teď noťas zapínám........přeji nedělní lenošení
Povídá pan Hadraba, když odchází z návštěvy a loučí se s rodinou Nováků: „Tak vám děkuju za to, že jste mi ukázali,
co všechno dokážu.” „Jak to myslíte?” „No, nikdy jsem si nemyslel, že zvládnu být celý večer o hladu a o žízni!”
Chlápek je na návštěvě a po dobrém obědě se zeptá, zda si může zapálit. „Ale ano, chovejte se jako doma!”
Chlápek tedy se smutkem v očích típne cigaretu a jde do kuchyně mýt nádobí.
Pán na návštěvě chválí vybavení domu. Hostitel mu říká: „To jste ještě neviděl barák zvenku - a vezměte si hned kabát,
ať se pro něj nemusíte vracet!”....přeji příjemný, víkendový den, třeba jako návštěvní...
✔ Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí.
✔ V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá.
✔ Mnoho mlh v únoru přivodí mokré léto.
✔ Teplý únor - studené jaro, teplé léto.
✔ Je-li v únoru zima a sucho, bývá prý horký srpen.
tak uvidíme, zatím nám pršelo.............přeji hezký den
Venku je jak na jaře, auto vyndej z garáže.............přeji hezký den
mám ho jako odznak svůj, všichni hleďte na můj vůz, rovnat se s ním někdo zkus, číslo vozu pěkné koupím,
v prezentaci neprohloupím, čtyři sedmy neseženu, mít jenom tři nemá cenu, že na to mám, bude vidět, za pětky se nelze stydět,
nejsem přece nula, jsem jen hloupý, jako mula, čtyři pětky jako v škole vpředu, vzadu visí dole když tak jedu, spokojen
splnil se mi tím můj sen, jiné sny už v žití nemám, s pětkami se líbím ženám, ostatní ať na vůz hledí, jaký snob v něm asi sedí...
Nerozhodla ses pro mě a život jde dál, jednou jsem chudý žebrák, jindy zase král. Život plyne stále, jako dravá řeka, unáší mě přesto, kamsi do daleka. Tak co říci lásce v takovéto chvíli, miluji tě i když jsme se rozdělili. Dala jsi mě lásku, plachou i divokou, probudilas jen tak myšlenku hlubokou. Otevřelas srdce, probudila duši a ten cit přenádherný každému sluší. Každý jsme jiný, tak co na tom záleží a ty běžíš se ukrýt, kamsi do věží.
Jeden ukrytý ve stínu svého strachu, druhý zas je lámaný v oblaku prachu. Jsme navždy spojeni silnou lásky nití, nejde již pustit, co duše jednou chytí. Každý sám svojí cestou překoná strachy, odměnou získáme poznání i prachy. Pak přijde chvíle, naše velké setkání, dál budeme spolu, v jednom velkém utkání. Dál namísto slov, promluví naše činy, zrodí se nám zázrak, náš svět bude jiný. Na jedné cestě a spolu ruku v ruce, na červeném koberci i na antuce. Probudíme poklad v pravdě převeliký, pozveme víly, skřítky i trpaslíky. Obklopí nás láska, svatozář i krása, dotkne se nás vesmír, celá lidská rasa
Přeji hezký den............