modravlocka

Když padá na tě svět, když života tvůj den skomírá a chřadne, na poušti jak vadne, tak seber všechny síly a s lehkostí víly, nad všechno se vznes. Leť přes hory, les. Tam kde slunce svítí a kde roste kvítí. Kde je klid tak veliký, že cinkají i špendlíky. Tam od světa si pauzu dej a jen s ptáky se mu směj. Měj se ale napozoru, až navrátíš se zpátky domů, nikomu nic nesmíš říct, Máš však také štěstí, neb, našels ten pravý démant, můžeš zase spát, svůj sen si nechat zdát! Pěkné a pokojné odpoledne přeji Jiřinko

Prázdná ulice, prázdný dům. Jsem sám, pokoje se zmenšují. Divím se, kde jsou ty dny, které jsme prožili, písničky, které jsme spolu zpívali. A všechna má láska, já vytrvám v ní navždy… Dosáhnu lásky, která se zdá být tak daleko. Tak říkám malou modlitbu A doufám, že mé sny mě vezmou tam, Kde nebe je modré, abych Tě viděl ještě jednou… má lásko. Držet Tě v náruči, Slibovat Ti mou lásku, říkat Ti ze srdce, že jsi všechno na co myslím a co mám…Má lásko... /večerní poezie/ Přeji krásný večer milá Jiřinko

Každá rána nás posouvá dál. Když něco končí, něco nového začíná, a jednou si řekneme – mělo to tak být. Přeji krásný večer milá Jiřinko

Když padá na tě svět, když života tvůj den skomírá a chřadne, na poušti jak vadne, tak seber všechny síly a s lehkostí víly, nad všechno se vznes. Leť přes hory, les. Tam kde slunce svítí a kde roste kvítí. Kde je klid tak veliký, že cinkají i špendlíky. Tam od světa si pauzu dej a jen s ptáky se mu směj. Měj se ale napozoru, až navrátíš se zpátky domů, nikomu nic nesmíš říct, Máš však také štěstí, neb, našels ten pravý démant, můžeš zase spát, svůj sen si nechat zdát! Krásný sluníčkový den přeji milá Jiřinko