Některá slova působí jako ostrá dýka, která bolestivě zraňuje duši a zanechává jizvy. Je to jako s rozbitým hrníčkem, který i po slepení nebude nikdy jako předtím - bez rýhy, šrámu. Je zvláštní, že slova tak hluboce zraňují člověka. Málo si uvědomujeme tuto mocnou sílu. Plytké řeči, pomluvy, lži, nadávky působí jako alergeny, které neblaze působí na každého z nás. Ubíjejí a ničí vše krásné, co bylo dáno každému z nás. Všichni jsme byli dětmi, uměli jsme půjčovat, pomáhat, nezávidět, neubližovat, smát a být bezelstní. Kam se poděla tato noblesa, která s námi přišla na tento svět? Kdy se vlastně vytratila? Kdo si ji vzal?