Den se tiše skládá jako dopis do obálky, slunce pouští pero z ruky a na střechách se sklání růžový stín. Město dýchá pomaleji, v oknech svítí první světýlka, jak by si povídala s hvězdami. Večer voní po teplém čaji a po dešti, co už nepřišel. Ulice šeptá příběhy, které přes den nestihla říct. Lavičky drží teplo z odpoledne, a ty máš čas jen tak být. Pak přijde noc. Rozprostře nad námi černý samet a do něj vběhnou hvězdy. Měsíc jde po střeše jako kočka, tichý, zvědavý, sám pro sebe. Všechny zvuky se schovají do dálky a zůstane jen šum tvého dechu. Spi, nebo jen tak zírej do tmy. Noc umí hlídat sny a ráno je zase vrátí zpátky, trochu měkčí a o něco světlejší. Dej prostor odpočinku a ráno k tobě přijde svěží odpočaté.
Milá Libuš ♥♥♥