Volám tě, slunce zářivé a jasné, přijď s darem prostých radostí, nechť dobrá naděje ledy mezi lidmi teplem a láskou přemostí.
Volám tě, oblouku průzračného nebe, bělavý deštíku oblohy, nechť na nás prší příjemné deště a čistá rosa, nechť padá na hlohy.
Volám tě, duho, od rovníku k pólu, na úsměv přeměň v očích mráz. Jen ptačí zpěv a dobré zprávy, nechť ze snu probouzí nás......
přeji sluníčkový den.....
„Mohla by jsi milovat člověka, který tě podvádí?” „To ne, ale mohla bych podvádět člověka, který mě miluje.”
„I po osmi letech jsem stále zamilovaná,” říká paní Nováková v práci kolegyni.
A po chvilce dodá: „Jen doufám, že mi na to manžel nepřijde...”
Muž řve na svou manželku: „Už mě nebaví hrát pořád druhý housle!” Manželka s ledovým klidem:
„Buď rád, že jsi pořád ještě v orchestru!”
přeji veselý den s úsměvem.....
„Při svatebním obřadu,” lká manželka, „jsi mi slíbil věrnost.” „Ale prosím tě,”
utěšuje ji choť, „copak nerozumíš srandě?!”
MARCELKU KRÁSNÝ PODVEČER JSEM PŘIŠLA POPŘÁT..