Petrusenka

:-)

VZPOMÍNKY...❤️❤️❤️

VZPOMÍNKY...❤️❤️❤️

VZPOMÍNKY...❤️❤️❤️

SETHOVY PROMLUVY : Vypráví o realitě, která nám dosud uniká, ale je v našich možnostech ji poznat. 01. Úvod 02. Ego 03. Fyzická realita 04. Čas a prostor 05. Myšlenky, emoce, představivost 06. Duše 07. Osobnost 08. Fyzické tělo 09. Sen a spánek 10. Reinkarnace 11. Smrt 12. Posmrtná volba a způsob vtělení 13. Prvopočátek 14. Reinkarnační civilizace 15. Pravděpodobné systémy 16. Roviny vědomí 17. Vnitřní a vnější smysly 18. Zvířata, rostliny 19. Psychologický čas 20. Fyzická realita II. 21. Vědomí, mysl, osobnost 22. Mentální enzymy 23. Mimozemské aktivity, UFO 24. Kamufláž 25. Kdo dýchá? 26. Tvůrci své reality 27. Práce s vnitřními smysly 28. Emoce 29. Zdánlivá dualita 30. Sebeuvědomění. Knihu mám, doporučuji, již jen v antikvariátech. 

Energetický zářič - Andský kříž (chakana) tento tvarový energetický zářič pochází z městečka Chavín, kde je v zemi postavena obrovská pyramida a v ní je postaven kamenný obelisk - kamenný menhir. Znak kamenného kříže je umístěn na tomto menhiru. Tvarový zářič čerpá energii ze silového místa, kde se nachází originál, tedy kříž na obelisku v dávnou civilizací postavené pyramidě. Skrze tento menhir v pyramidě je stále do kamenného kříže přijímána velmi silná kosmická energie, která má především léčebné a ochranné vlastnosti. Andský kříž můžete nosit na krku či v kapse, můžete ho mít položený vedle postele či na stolku . Tento zářič vyzařuje energii cca do 2 až 3 metrů kolem sebe. S tímto kamenným zářičem je možné i provádět léčebná cvičení a rozvíjet své mimosmyslové schopnosti. Je možné během cvičení si položit kříž na některou čakru. Pokud máte tento zářič u sebe během meditací, tak se přirozeně čistí a nabíjí touto energií. Zesiluje účinky cvičení a usnadňuje proudění energie fyzickým tělem. Čistit ho můžete na slunci nebo za svitu měsíce. Chakana- andský kříž- andská kosmologie -tři stupně symbolizují tři světy. "nebeský" svět, svět ducha, Vyššího já,-tzv.Hanan Pacha, dále pozemský svět, svět lidí,svět každodenní reality-tzv.Kay Pacha a "podzemní" svět, oblast nevědomí, podvědomí, vnitřní svět snů a intuice-tzv. Ukhu Pacha. Had vládne jihu- zde se učíme odkládat minulost, Jaguár vládne západu-zde může nalézt mír, pokoj a zde se můžeme podívat až za hranice smrti, kolibřík vládne severu- zde se spojujeme s léčíme předky i budoucí generace, Orel (kondor) vládne východu- zde se spojujeme s Velkým duchem. Šamani také pracují s "Matkou Zemí" a Otcem Nebem", se Sluncem a Lunou Had symbolizuje poznání, sexualitu a uzdravující sílu přírody. Jedná se o univerzální archetyp: na Východě had symbolizuje energii kundalíní, která je uložená u kořene páteře a stoupá čakrami, Aeskulapova hůl, symbol lékařů, původem ze starého Řecka zobrazuje dva hady obtočené kolem hole atd. Had, spojovaný s moudrostí a uzdravováním, představuje základní životní sílu, která usiluje o jednotu a tvoření. Had je také symbolem plodnosti. Fekundita neboli plodnost,je tvůrčí princip spojovaný se ženstvím- koneckonců každá buňka v těle usiluje o dělení a množení. Pokud využijeme energii archetypu hada, povoláme na pomoc ženský tvůrčí princip, který v nás dokáže oživit vášeň a pomoci nám odložit minulost tak, jako had svléká kůži. Jaguár je králem amazonského deštného pralesa a nejdůležitějším zvířetem pro šamana z džungle, protože je symbolem síly proměny. Šaman a jaguár nejsou jen vzájemnými protějšky-jeden je naprostou obdobou toho druhého. Domorodé kmeny z deštných pralesů pokládají jaguáry za správce džungle, protože stojí na vrcholu potravinového řetězce a kromě člověka nemají žádné přirozené nepřátele. Tím, že jaguár zbavuje prales slabých jedinců, dělá místo pro zrození nového života. Tento tvor nás učí, že v obdobích každé krize přichází příležitost a smrt je voláním ke znovuzrození. V džungli znamená přežití neustálou obnovu - a jaguár ztělesňuje sílu proměny, života i smrti. Energie jaguára dokáže obnovit jednotlivce, skupinu lidí i celou vesnici. Někdy musí kmen v důsledku přírodních cyklů opustit vesnici, aby mohli její obyvatelé prosperovat na jiném místě. Takovéto přesídlování je odrazem cyklu života a smrti, jehož symbolem je jaguár. Mayorunové, domorodý kmen z amazonské džungle, si říkají "národ jaguára"- tetují si obličej aby vypadali jako kočky-a jsou schopni mezi sebou komunikovat beze slov - telepaticky. Schopnost komunikace beze slov patří mezi legendární vlastnosti jaguářích šamanů. Orel (Kondor) je mocné silové zvíře, které symbolizuje obezřetnost, bystrost a ostrý zrak. Podle šamanů nám energie orla pomáhá vidět život z nadhledu, aniž bychom zabředli do bezpočtu drobných detailů. Orlí energie nám může pomoci porozumět tomu, odkud přicházíme a kam jdeme, a umožňuje nám pohled do minulosti i do budoucnosti. Orel nám dává křídla, abychom se mohli povznést vysoko nad své banální každodenní starosti. Orel také představuje univerzální princip přírody, nadsmyslový a nadrozumový. Biologové označili tento princip za jeden z primárních plánů v přírodě. Působí jako hybná síla evoluce - jinými slovy, živé molekuly se shlukují do buněk, ty tvoří tkáně, pak orgány a nakonec překonávají sestavu orgánů a tkání a stávají se vyššími bytostmi, jako jsou např.velryby či lidé. Orel nás učí, že citové potřeby nelze uspokojit hmotnými věcmi a že každý problém má řešení na úrovni ducha. Na křídlech orla se můžeme povznést nad své každodenní starosti , podívat se na ně z jiné perspektivy a vidět věci takové, jaké opravdu jsou. Kolibřík - tento drobný, houževnatý a odvážný ptáček nám ukazuje jak se vydat na dlouhou cestu vývoje a růstu. Je to ta nejvznešenější cesta jakou člověk může podniknout:cesta vstříc vlastnímu duchu. Úžasná energie tohoto archetypu nás inspiruje k tomu, abychom se vydali na naši vlastní pouť zpět ke zdroji, kde byl zplozen náš duch. Pokud nemáme dost času, peněz či vědomostí k tomu, oč se pokoušíme, energie kolibříka nám dodá odvahu, sílu a vedení, jež potřebujeme k tomu, abychom uspěli. ( ZDROJ / INCA BOTANICA ) 

 

...ACH TOLIK TĚ MILUJU ❤️❤️❤️ "Jedno je jisté – ne všechny příběhy začínají počátkem, ba naopak mi stále častěji přicházejí do cesty ty vyprávěné od konce… Dybbuk , Kniha II HOMONCULUS Záplava slunečních paprsků zlatila ostrůvky mechu na polorozpadlých taškách střechy, až špičkami svých jehel pronikla dovnitř, do po staletí nepoužívané komory na temné půdě. V jejím středu se v sotva patrném víření vznášely a pableskovaly statisíce drobounkých hvězdiček - malinkých zrníček kouzelného prachu. Jeho hlavním kouzlem byla schopnost přivádět k životu. Kdo se jednou nadechl, zprudka kýchnul a uviděl prý svět úplně novýma očima. Onen hvězdný zlatý déšť zlehka usedal na obnažená ramena spící krasavice. Na rozdíl od dávno červotočem prožraného trámoví i kusů nábytku a věcí, jejichž původní ůčel mezitím upadl v zapomnění, do sebe schoulenou dívku halilo jenom bělostné světlo. Ještě než prohlédla a začala mžourat v pološeru, naplnil prostor zprvu sotva postřehnutelný, hluboký tón podobný gongu jenž poznenáhlu silně nabíral na síle i hloubce tak, že se chvěly i nejletitější pavučiny. Když mocným kýchnutím rozvířila další třpytivé shluky pableskujích světlušek, hned ji přiměly si pčíknutí ještě dvakrát zopakovat. Jakmile vstala, napřed se řádně protáhla a přitom udiveně pozorovala své končetiny. Ve vzduchu se vznášela vůně kadidla, čerstvého podmáslí a ohniště na pláži. Dole ulicí projel kočár, klapot koňských kopyt zanikl v klikatých uličkách. Na rezavém hřebíku přímo před ní visel starý, vydatně záplatovaný a často vyspravovaný rabínův plášť. Spatřila, že z jeho kapsy vyčnívá zažloutlý svitek psaní. Rozbalila jej a četla. Až nebeská tělesa vytvoří sedminásobnou Davidovu hvězdu, budeš pomáhat, oblažovat srdce co strachy ztvrdla. Protože víš, že promarněný čas ti nejrychlejší coby poslední možná jednou doženou, neuspěchej nic. Bůh s tebou, žij blaze, vroucně líbám. Tak zase někdy pa Vsoukala se opatrně do pláště, sešla točitým schodištěm na ulici a obcházela dům po domu městem, tu a tam se smála s lidmi. Tam však kde nacházela žal a bolest, hořce si poplakala a nato cípy omšelých rukávů otírala slzy a těm domům žehnala… Dalšího rána, ještě než nejednomu zcela z paměti vyprchala příchuť posledního snu aby po ní zbyl pocit nevysvětlitelné, neuchopitelné radosti, sbalili ji náhle dva zachmuření chlápci v dlouhých kožených kabátech a kamsi odvezli. Praha se zase jednou ponořila do mlhy, smutku a mlčení. Později se proslýchalo, že děvčátko kdesi daleko v cizině uškrtili ve špinavé díře, jakémsi laciném bordelu… Den poté slunce nevyšlo, zavládl mráz. Jan Pragadamus léto 1981 věnováno Petře ... ... ... v Brně"

Už si přesně nepamatuji, ale myslím, že se E. podílel na režii tohoto videoklipu, tak nějak letmo si vzpomínám... Děvčata zdravím Vás též :-)