Petrusenka

...ACH TOLIK TĚ MILUJU ❤️❤️❤️ "Jedno je jisté – ne všechny příběhy začínají počátkem, ba naopak mi stále častěji přicházejí do cesty ty vyprávěné od konce… Dybbuk , Kniha II HOMONCULUS Záplava slunečních paprsků zlatila ostrůvky mechu na polorozpadlých taškách střechy, až špičkami svých jehel pronikla dovnitř, do po staletí nepoužívané komory na temné půdě. V jejím středu se v sotva patrném víření vznášely a pableskovaly statisíce drobounkých hvězdiček - malinkých zrníček kouzelného prachu. Jeho hlavním kouzlem byla schopnost přivádět k životu. Kdo se jednou nadechl, zprudka kýchnul a uviděl prý svět úplně novýma očima. Onen hvězdný zlatý déšť zlehka usedal na obnažená ramena spící krasavice. Na rozdíl od dávno červotočem prožraného trámoví i kusů nábytku a věcí, jejichž původní ůčel mezitím upadl v zapomnění, do sebe schoulenou dívku halilo jenom bělostné světlo. Ještě než prohlédla a začala mžourat v pološeru, naplnil prostor zprvu sotva postřehnutelný, hluboký tón podobný gongu jenž poznenáhlu silně nabíral na síle i hloubce tak, že se chvěly i nejletitější pavučiny. Když mocným kýchnutím rozvířila další třpytivé shluky pableskujích světlušek, hned ji přiměly si pčíknutí ještě dvakrát zopakovat. Jakmile vstala, napřed se řádně protáhla a přitom udiveně pozorovala své končetiny. Ve vzduchu se vznášela vůně kadidla, čerstvého podmáslí a ohniště na pláži. Dole ulicí projel kočár, klapot koňských kopyt zanikl v klikatých uličkách. Na rezavém hřebíku přímo před ní visel starý, vydatně záplatovaný a často vyspravovaný rabínův plášť. Spatřila, že z jeho kapsy vyčnívá zažloutlý svitek psaní. Rozbalila jej a četla. Až nebeská tělesa vytvoří sedminásobnou Davidovu hvězdu, budeš pomáhat, oblažovat srdce co strachy ztvrdla. Protože víš, že promarněný čas ti nejrychlejší coby poslední možná jednou doženou, neuspěchej nic. Bůh s tebou, žij blaze, vroucně líbám. Tak zase někdy pa Vsoukala se opatrně do pláště, sešla točitým schodištěm na ulici a obcházela dům po domu městem, tu a tam se smála s lidmi. Tam však kde nacházela žal a bolest, hořce si poplakala a nato cípy omšelých rukávů otírala slzy a těm domům žehnala… Dalšího rána, ještě než nejednomu zcela z paměti vyprchala příchuť posledního snu aby po ní zbyl pocit nevysvětlitelné, neuchopitelné radosti, sbalili ji náhle dva zachmuření chlápci v dlouhých kožených kabátech a kamsi odvezli. Praha se zase jednou ponořila do mlhy, smutku a mlčení. Později se proslýchalo, že děvčátko kdesi daleko v cizině uškrtili ve špinavé díře, jakémsi laciném bordelu… Den poté slunce nevyšlo, zavládl mráz. Jan Pragadamus léto 1981 věnováno Petře ... ... ... v Brně"

VŽDYŤ VÍŠ, SRDCE NEHASNOU...❤️❤️❤️

NA VŠECHNY Z TVÝCH CEST...

MÁ JEDINÁ Z HVĚZD... SVÍTÍM TI DÁL...

"...Vnímám Tě jako nedílnou součást 

mé víry a náboženství. 

JSI mi bělostná, prostá kaplička

v chrpách polních mezí,

mohutná, k nebi se tyčící katedrála,

velebný chrám Tajemství doteku srdce, 

svatyně dokonale moudré Milosti,

opalizující věží ze slonoviny,

neskonalý hvězdopád nekonečné Lásky,

stálá píseň štěstí, svaté nadšení,

nejvroucnější modlitba..." 

WISH YOU WERE HERE,

TEĎ, POTOM I VE VĚČNOSTI SI TĚ HÝČKÁM ❤️❤️❤️

"Najdeš mě muchlátko sladké v lékárně, 

za rohem, v šumu lístí stromu,

v ševelení polních trav, v sykotu příboje,

ve všech barvách spektra (mimo černé),

na dně naší studánky, ve smíchu děcka,

v hebké srsti koťátek,

v každé slze štěstí, uvnitř písmenka,

v zákrutu kučery vlásku,

v dunění vodopádu i ve třpytu hvězd.

Všude Tě čekám a vítám sne můj nejúžasnější,

Lásko nebetyčná. Tvůj... ... ..."

MILUJU TĚ VÍC NEŽ SVŮJ ŽIVOT ❤️❤️❤️

"Chvíle mučivého zoufalství

v nichž se mi zdálo že Tě ztrácím,

nebo dokonce nemám, mně dokázaly,

že bez Tebe jsem víc než mrtev,

menší než nic. Zůstávej se mnou

a ve mě živote báječný,

kopretinečko zázračná. Tvůj... ... ..."

VZPOMÍNKY, TUNY ŽIVÝCH VZPOMÍNEK ❤️❤️❤️

a spousty skvělých a nevšedních skladeb od E.❤️❤️❤️

Anife, pokaždé prima rozhovor 🙂