Otvírám knihu, začínám číst, hltám ty řádky, list střídá list. Psán je zde příběh o nějaké Daně, ta večer v modlitbě spojuje dlaně. Děkuje andělům, že jsou tu s ní, prožila si už dost nehezkých dní. Však i ty krásné na kontě má, na které vždy ráda vzpomíná. Když byla malá, tak se jí smáli, andělé ale při ní vždy stáli. Dali jí sílu znovu dál jít, aby dnes mohla zas šťastnou být. Po jejím boku i nyní kráčí, a této Daně vědět jen stačí, že ve své blízkosti vždycky má přátele, které jí seslali snad sami andělé. Až knihu dočtu, odejdu s anděly, chtěla bych říci jen, abyste věděli, ta Dana z knížky jsem vážně já a konec příběhu jenom Bůh zná. --- Dobrou noc přátelé moji.
MARCELKO.Jsem tak strašně unavená,že jdu dnes brzo spát.