Jani

-HEZKÝ DEN -

--Říkej si tomu třeba strach- druh druhu jsme si bližší, dražší, čas zkrásněl v našich hodinách. A přece: lampu vítr zháší. Chytám se stébel sladkých snů, ryji si v čelo hořké vrásky. Jak je to prosté: čím víc lásky, tím krutěj z jejích plamenů-- --Už na pohádky nevěřím Když jsem byl ještě malý, na pohádky jsem věřil. Jeskyňky mě na výlet zvaly a já mamince, večer se svěřil. Už to samozřejmě nedělám dnes, ale rád bych se do pohádky vrátil. To tenkrát vřesem voněl les a tam jsem také své touhy ztratil. Chtěl jsem stále v pohádce žít, dávno jsem poznal, že to není možné, člověk nemůže přece všechno mít i když to bylo, mé přání zbožné. Myslím, že pevně na zemi stojím a na své dětství vzpomínám rád. Jen trošičku se o tvou lásku bojím a nedávno - byl jsem jenom kamarád. Na pohádky sice už nevěřím, ale my si ji můžem prožít. Rád své srdce tobě svěřím, spolu budem - krásný pár tvořit--