Některá slova působí jako ostrá dýka, která bolestivě zraňuje duši a zanechává jizvy. Je to jako s rozbitým hrníčkem, který i po slepení nebude nikdy jako předtím - bez rýhy, šrámu. Je zvláštní, že slova tak hluboce zraňují člověka. Málo si uvědomujeme tuto mocnou sílu. Plytké řeči, pomluvy, lži, nadávky působí jako alergeny, které neblaze působí na každého z nás. Ubíjejí a ničí vše krásné, co bylo dáno každému z nás. Všichni jsme byli dětmi, uměli jsme půjčovat, pomáhat, nezávidět, neubližovat, smát a být bezelstní. Kam se poděla tato noblesa, která s námi přišla na tento svět? Kdy se vlastně vytratila? Kdo si ji vzal?
Víkend se blíží, máme ještě něco ve spíži, vezmem sebou svačinu? Nebo zajdem na jídlo, nemusí to být pravidlo, kámoš koník zařechtá, k úsměvu nás
polechtá.....přeji hezký den