Když padá na Tě svět, když života Tvůj den skomírá a chřadne, na poušti jak vadne... tak seber všechny síly a s lehkostí víly nad všechno se vznes.
Leť přes hory, les. Tam kde slunce svítí a kde roste kvítí. Kde je klid tak veliký, že cinkají i špendlíky.
Tam od světa si pauzu dej a jen s ptáky se mu směj.
Měj se ale na pozoru, až navrátíš se zpátky domů, nikomu nic nesmíš říct,
Máš však také štěstí, neboť našels ten pravý démant a můžeš zase spát a svůj sen si nechat zdát!